DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

V sobotu jsem se vydala na Den otevřených dveří kurzů první pomoci Vitalus vedena zvědavostí, zda propagační letáček nepřeháněl. Skutečně je možné naučit se poskytovat včas a správně život zachraňující pomoc prostřednictvím zážitku? A navíc záživnou praxí namísto hodin nudné teorie? Do výukové místnosti na klecanském zdravotním středisku jsem vstoupila ve chvíli, kdy jedné z lektorek při krájení dortu pro návštěvníky Dne otevřených dveří sklouzl nůž a prořízl jí tepnu, z ruky se řinula krev, lektorka vyděšeně křičela… Až ve chvíli, kdy druhá lektorka krvácení pohotově zastavila, ránu ošetřila a přítomným vysvětlila, jak správně v podobné situaci postupovat, jsem pochopila, že scéna byla simulovaná. Dokonale! Pár minut nato jsem se já sama stala zachránkyní – zástava srdce, až do příjezdu sanitky je zapotřebí provádět nepřímou masáž srdce… Na mé obavy, že tak dlouho to nezvládnu, přišla od lektorek jednoznačná odpověď: „Zvládnete. Vědomí, že jste jediná, kdo v tu chvíli může zachránit něčí život, vám dodá sílu.“ A najednou mi to došlo. Nikdo z nás neví, kdy se ocitne v situaci, kdy na něm bude záviset záchrana lidského života. Nevím jak vy, ale já v ten okamžik nechci selhat. Bez váhání jsem se přihlásila na nejbližší kurz, který Vitalus pro veřejnost pořádá. Za tohle mé rozhodnutí vděčím lektorkám Kamile Dvořákové a Daniele Hnátové. Díky! Lucie Olšovská